Jesus

V pátek jsme byli v v Karlíně na Ježíšovi. Skupina A, tedy Petr, dorazila do divadla rovnou z práce, skupina B, tedy já, ségra, Jana a Lucka, dorazila do divadla z domova. Lístky jsme měli na balkon, z čehož jsem teda moc nadšená nebyla (vzhledem ke své závrati), ale nakonec se to dalo, i když lehko mi teda nebylo. Samotné představení se mi moc líbilo, i když se člověk srovnání s původní verzí nevyhne. Mně tam teda moc chyběl Bárta coby Jidáš. Ale jinak jsem byla spokojená.

J.

Podoba

V poslední době slýchávám dva naprosto protichůdné názory, jestli jsou si kluci podobní. Jedni říkají, že si nejsou podobní vůbec a ti druzí, že je jeden jako druhý. Jako je pravda, že já je vidím každý den, ale přesto mi přijdou tak odlišní, že mezi nimi žádnou podobu vážně nevidím. Tvar hlavy, barva vlasů, tvar očí, to všechno mají tak rozdílné… O tělesné konstrukci, zájmech, citových projevech, povaze atd. se ani nezmiňuju…

J.

.

Na procházce

Z dnešní procházky k Labi…

2. konzultační hodina v ZŠ

Utekl další měsíc, takže jsem byla ve škole na další konzultační hodině. Paní učitelka je s Tedíkem stále spokojena, v počítání a čtení je spíše napřed, psaní je v normě. Bohužel se ale bude známkovat, měli jsme se rozhodnout, jestli chceme raději známkování nebo slovní hodnocení. Já byla rozhodně pro slovní hodnocení, většina rodičů ale chtěla opak. No, co se dá dělat.

J.

Tedíkovo R

Tedík začal používat naprosto ukázkové R, a to všude, kde má být. Vyslovuje ho krásně ve všech částech slov, takže mohu napsat HURÁ, zvítězil nad logopedií. Dalších logopedických konzultací již netřeba.

J.

Lampionový průvod

Petr vzal dneska kluky na lampionový průvod alias strašidelný les, který pořádala místní MŠ. Vybaveni jen lampiony museli projít potmě jednotlivými stanovišti a na konci dostali sladkou odměnu za statečnost.

J.

.

Budu slavná!

Dostavěla jsem Tedíkovi domeček z Lega a dalo mi opravdu dost práce, aby byl podle jeho představ. Když jsem práci dokončila, Tedík měl radost a pochválil mě: „Teda mami, ty jsi fakt dobrá! Až budu velkej, tak o tobě napíšu knihu.“

J.

O ztracené ponožce

Tedík dnes dorazil ze školy s tím, že ztratil na bruslení teplou ponožku. Tu hledala jak paní učitelka, tak paní trenérka. Obě neúspěšně. A protože já Tedíka znám, bylo mi to hned jasné. Brouček měl na jedné noze klasickou ponožku a na té druhé klasickou ponožku, první teplou ponožku i druhou teplou ponožku. Prý mu nepřišlo divné, proč má v jedné brusli nohu namačkanou a v druhé až moc volnou. Dokonce si zvládl s třemi ponožkami na jedné noze obout i bačkoru a absolvovat takhle oběd po návratu z bruslení…

J.

V nemocnici

Koncem října jsem strávila týden v neratovické nemocnici. Bylo to neplánované a nečekané. Jela jsem takhle večer na pohotovost a už mě nepustili. Nemám (asi jako všichni) nemocnice ráda, nechtělo se mi tam být a stýskalo se mi. Ale nedalo se nic dělat. Každý den jsem měla aspoň jednu návštěvu, Petr jezdil až večer po práci. O kluky se ve všední dny starala babička s dědou a o víkendu Petr. Zvládli to všichni perfektně. Tedík mou nepřítomnost prožíval asi hůř, aspoň mi pořád opakoval, jak mu bylo beze mě smutno. Máťa se se mnou při návštěvách nechtěl ani obejmout, ale po návratu domů se vždycky přišel nenápadně přitulit. Neumí ty city asi dávat tak najevo.

A já doufám, že už bude všechno v pořádku.

J.