Tedíkovy logopedické krůčky

S novým školním rokem pokračuje Tedík v konzultacích s paní logopedkou. Dnes měl první sezení. Na přelomu srpna a září udělal další nemalý pokrok – naučil se Ř (sám, bez nácviku). R začal používat i mezi dvěma samohláskami a někdy i na začátku slova, i když občas nezní tak, jak mám (příliš drnčí). Takže tímto má nácvik všech hlásek ukončen a zbývá jen doladit to občas špatně vyslovené R. Rozhodně ale nemusí na konzultaci chodit každý týden.

Jana

Na chatě

Tedík, Máťa, Nikol a Kája odjeli v pátek s babičkou a dědou na chatu (na převoz byla potřeba dvě auta). Nikča se musela vrátit kvůli střevní viróze už v neděli ráno, ostatní dojeli v pondělí odpoledne. Původně tedy měli zůstat do úterý (díky pondělnímu ředitelskému volnu ve škole a st. svátku), ale vytrvalý déšť je vyhnal o den dříve. Kluci přijeli naprosto nadšeni. A mně už není smutno, nějak to tu bez nich není ono.

Jana

Tedík je nemocný

Tedík má kašel, rýmu a teplotu. Byla jsem s ním včera ráno u doktora, je to klasická viróza. Do pátku nebude chodit do školy. Nafasoval kapky na kašel a od paní učitelky také úkoly. Budeme se spolu učit porovnávat čísla a psát znaménka větší a menší, psát číslici 2, poznávat písmeno L (i psací), psát malé psací L, a ještě máme pár nových slovíček z angličtiny. Nudit se fakt asi nebudeme…

J.

Prababička

Prababička Odona slavila v sobotu narozeniny. Do Šenova se za ní vydal jen Petr a kluci, protože mě skolila viróza. Večer po oslavě jeli do Přerova k dědovi, kde přespali a strávili část neděle. Zbytek dne zabrala cesta zpátky domů. Jsem moc ráda, že to kluci beze mě zvládli a já se mohla pořádně vyležet.

J.

Tedíkovy ztráty

Tedík je ve škole zatím moc spokojený, těší se a úkoly dělá s chutí. Ovšem začíná ztrácet věci. Minulý týden to byl klíček od skříňky v šatně. Nechal ho v zámku prý proto, že mu nikdo neřekl, že se to dělat nemá a šel na oběd! Musela jsem najít pana školníka, aby mu skříňku odemkl, a Tedík si mohl vzít své věci (oblečení a tašku). Klíč se naštěstí našel v družině a já nemusela platit nový.

Tento pátek to byla mikina. Když jsem si pro T. přišla, ve skříňce ji neměl, zato tam byla nějaká cizí. Díky paní učitelce se přišlo na to, že během TV došlo k výměně mikin mezi spolužáky, oba si do skříňky zamkly tu spolužákovu. Ani jednomu to nepřišlo divné. Než se to celé vyřešilo, Tedík odkráčel SÁM ze školy domů, aniž by mi o tom řekl. Patřičně hrdý na to, že to zvládne se chlubil i kolemjdoucím (prý se tvářil děsně důležitě), takže jsem se o jeho činu hned dozvěděla a následovala ho (s Máťou). Cestu domů opravdu zvládl, jen byl upozorněn, že by se mohl příště aspoň zmínit… Je ale pravda, že jsem ho od pondělka cestě do a ze školy učila. Chodila jsem za ním a pozorovala, jestli jde správně.

J.

Petr na U2

Včera se v německém Mnichově konal koncert irských U2, kde Petr nemohl chybět. Ráno tam vyrazil autem ještě se dvěma kámoškama, vrátil se dneska nad ránem, bohatší o zážitky a dvě trička. Já se tu snažím vyléčit dost nepříjemnou virózu. Oba kluci jsou také nastydlí.

J.

Cyklovýlet

Nedělní odpoledne jsme trávili malým (jak to Petr nazval) cyklovýletem. Plánovavá trasa byla O.-Mělník-Hořín-Zelčín-Zálezlice-O. po cyklostezce. Vážně nevím, kolik to bylo kilometrů, ale málo teda rozhodně ne. Tedík jel na kole poprvé takhle dlouhou trasu, já jela na svém novém kole zcela poprvé. Hned na prvním úseku směrem na Štěpán jsem z něj (s Máťou na přední cyklosedačce) spadla. Naštěstí jsme jeli po chodníku a ne po silnici a spadli do kopřiv. Příčinou bylo zaklínění dětské ochranné mřížky na nohy do předního kola. Jela jsem v tu chvíli dost pomalu, protože jsem si té uvolněné mřížky všimla a v podstatě už zastavovala. Petr sebral ze země nejdřív Máťu, pak kolo, a na závěr i mě. Mřížku musel vylomit, jinak ven nešla, Máťu si posadil na svou cyklosedačku dozadu a mohli jsme pokračovat dál podél Labe až na Mělník. První velkou přestávku jsme si udělali v Hoříně, kde jsme pozorovali lodě projíždějící zdejším zdymadlem. Následovala dost strastiplná cesta do Zelčína. Chvíli jsme jeli blátem a chvíli po kamení, což Tedíkovi vůbec nešlo. Budují tam nějakou protipovodňovou hráz a cyklostezka se v těch místech opravdu nedá nazvat cyklostezkou. Někde tam jsme ztratili Máťovu mikinu (asi vlivem otřesů spadla z Petrova nosiče). V Zelčíně jsme si dali zmrzlinu, prohlédli si koně a ostatní zvířata. U Zálezlic Petr statečně odnosil všechna kola přes horkovodní můstek nad Vltavou, já převedla kluky a mohli jsme vyrazit domů (zadem přes Úpor). Vyjížděli jsme v půl druhé, vrátili se po sedmé. Všichni unaveni.

J.

Moje oslava

Nejsem si sice úplně jista, zda je můj věk ještě hoden oslavy, nicméně, jedna taková proběhla právě včera v kruhu rodinném. Díky počasí jsme mohli sedět venku, o kulturní vložku se postaraly děti. Končili jsme zhruba kolem sedmé, neboť nás vyhnali naprosto šílení komáři, na něž ani repelent neplatil. Byla jsem obdarována několika květinami (řezanými i v květináči), sladkostmi, žehličkou na vlasy a hlavně – novým kolem. DĚKUJI všem zúčastněným.

J.

Můj dárek - nové kolo (ten vozový park za mnou patří celý nám, kromě Petra máme všichni po dvou kouscích).

Nová třída MŠ

Dneska v 10:00 se konalo slavnostní otevření nových prostor MŠ. Bude to odloučené pracoviště a bude tam jedna třída dětí od 4 do 5 let. Do té stávající se už všichni nevejdou. Byla jsem se tam s Máťou podívat a moc se mi tam líbilo. Nádherné prostory, líbil by se mi tam i byt. Až půjde Máťa za rok do školky, měl by chodit právě sem, pokud to tedy nezmění. Máme to sice z domova o trochu dál, ale zase ne o moc.

J.

Matěj a schody

Pozor, pozor! Máťa se za poslední týden několikrát odvážil sestoupit ze schodů z prvního patra do přízemí. Jako trvalo mu trochu déle, než se k tomu odhodlal, ale konečně to zvládá a dělá to denně! Už ho nemusím držet za ruku, když chce na návštěvu k babičce. To je úleva! Další krok k překonání jeho šílených závratí, které po mě jaksi zdědil.

J.

První školní úraz

Dnes mi volala paní učitelka ze školy, ať si přijedu pro Tedíka, že si rozsekl bradu a necítí se dobře. Bohužel jsem byla tou dobou v Neratovicích, tak jsem pro něj poslala babičku. Zranění není tak strašné, Tedík prostě o přestávku šel, nekoukal na cestu, zakopl o nezasunutou židli a spadl na její opěradlo. Má trochu sedřený krk a tržnou ranku na bradě (strhl si kůži). Je řádně opečováván a zítra může klidně zase do školy.

J.

CIAF 2010 v Hradci Králové

V sobotu jsme byli v Hradci Králové na letecké show. Dorazili jsme po desáté dopolední, našli dědu z Přerova, který se také přijel podívat, a společně pak strávili celou přehlídku. Ze začátku to ale vypadalo, že budeme muset předčasně odejít, Tedík se tak vylekal stíhaček, že byl skoro k neutišení. Máťa se pochopitelně také přidal, takže brečeli oba. Postupem času si kluci na hluk zvykli, pozorovali vrtulníky a nadšeni byli hlavně z parašutistů. Byli obdarováni hračkami (stíhačky a vrtulníky) a vydrželi až do konce, tj. do pěti hodin odpoledne. Po sedmé jsme už byli zase doma.

J.

První školní den

Dnes měl Tedík svůj velký den. Už je z něj školák. Do školy jsem s ním poprvé šla já, Petr i babička. Slavnostní uvítání prvňáčků probíhalo přímo ve třídě. Pak byli ještě představeni všem žákům ZŠ v aule školy. Prvňáčků je letos celkem 17, 12 přišlo z místní MŠ, 5 spolužáků je nových. První den nafasovali knihy a pracovní sešity a po dvou vyučovacích hodinách byli propuštěni domů.

J.