Nedělní odpoledne jsme trávili malým (jak to Petr nazval) cyklovýletem. Plánovavá trasa byla O.-Mělník-Hořín-Zelčín-Zálezlice-O. po cyklostezce. Vážně nevím, kolik to bylo kilometrů, ale málo teda rozhodně ne. Tedík jel na kole poprvé takhle dlouhou trasu, já jela na svém novém kole zcela poprvé. Hned na prvním úseku směrem na Štěpán jsem z něj (s Máťou na přední cyklosedačce) spadla. Naštěstí jsme jeli po chodníku a ne po silnici a spadli do kopřiv. Příčinou bylo zaklínění dětské ochranné mřížky na nohy do předního kola. Jela jsem v tu chvíli dost pomalu, protože jsem si té uvolněné mřížky všimla a v podstatě už zastavovala. Petr sebral ze země nejdřív Máťu, pak kolo, a na závěr i mě. Mřížku musel vylomit, jinak ven nešla, Máťu si posadil na svou cyklosedačku dozadu a mohli jsme pokračovat dál podél Labe až na Mělník. První velkou přestávku jsme si udělali v Hoříně, kde jsme pozorovali lodě projíždějící zdejším zdymadlem. Následovala dost strastiplná cesta do Zelčína. Chvíli jsme jeli blátem a chvíli po kamení, což Tedíkovi vůbec nešlo. Budují tam nějakou protipovodňovou hráz a cyklostezka se v těch místech opravdu nedá nazvat cyklostezkou. Někde tam jsme ztratili Máťovu mikinu (asi vlivem otřesů spadla z Petrova nosiče). V Zelčíně jsme si dali zmrzlinu, prohlédli si koně a ostatní zvířata. U Zálezlic Petr statečně odnosil všechna kola přes horkovodní můstek nad Vltavou, já převedla kluky a mohli jsme vyrazit domů (zadem přes Úpor). Vyjížděli jsme v půl druhé, vrátili se po sedmé. Všichni unaveni.
J.
J.
Žádné komentáře:
Okomentovat