V nemocnici

Koncem října jsem strávila týden v neratovické nemocnici. Bylo to neplánované a nečekané. Jela jsem takhle večer na pohotovost a už mě nepustili. Nemám (asi jako všichni) nemocnice ráda, nechtělo se mi tam být a stýskalo se mi. Ale nedalo se nic dělat. Každý den jsem měla aspoň jednu návštěvu, Petr jezdil až večer po práci. O kluky se ve všední dny starala babička s dědou a o víkendu Petr. Zvládli to všichni perfektně. Tedík mou nepřítomnost prožíval asi hůř, aspoň mi pořád opakoval, jak mu bylo beze mě smutno. Máťa se se mnou při návštěvách nechtěl ani obejmout, ale po návratu domů se vždycky přišel nenápadně přitulit. Neumí ty city asi dávat tak najevo.

A já doufám, že už bude všechno v pořádku.

J.