Po včerejší injekci na uklidnění jsem vůbec neusnula, protože mi začaly slabé kontrakce. Nad ránem jsem se ponořila do vany, a když už jsem mohla jít na sál, že to teda opravdu vypadá na porod, kontrakce pomalu ustávaly, až nakonec přestaly úplně. Bezradné porodní asistentky volaly doktora, ať se na mě podívá. Ten zjistil příčinu nepostupujícího porodu (vak blan před hlavičkou) a rozhodl k indukci (oxytocinem). Bohužel nás ale rodilo víc najednou a než se ke mně někdo dostal, bylo ráno.
V 6:45 jsem už na pokraji sil (hlavně těch psychických) volala Petrovi, že už mi jdou konečně napíchnout nějakou tu chemii (střídala se směna), a že tak za hodinu zavolám, jak to vypadá, aby mohl, po předání kluků ségře, přijet. V 7:00 mi začal kapat oxytocin a já začala opravdu rodit, ovšem tak rychle, že jsem neměla kdy Petrovi zavolat. Měla jsem víceméně jednu kontrakci za druhou a strašně krátký čas mezi nimi, nemohla jsem si ani vydechnout, natož podat si telefon.
V 8:10 se Jonášek konečně narodil. Poprosila jsem doktora, jestli si můžu zavolat a při porodu placenty (bylo 8:14) jsem volala Petrovi, že už je J. na světě, poslala mu fotku a poprosila, ať přijede.
Jonáška mi odnesli jenom na max. 5 minut, aby ho prohlédli, zvážili a změřili. Měl 3210 g a 51 cm, Apgar skóre 10, 10, 10.
Potom jsme se přesunuli na pokoj a tulili se. Petr dorazil před devátou. V půl jedenácté jsem mohla vstát a jít se za pomoci PA osprchovat. Jonášek se šel mezitím za doprovodu Petra koupat na sesternu. Petr pak odjel domů za klukama, já odpočívala a J. spinkal.
Jonášek hodinu po narození...
Jonášek hodinu po narození...
Před prvním koupáním...
1. koupání
J.
Žádné komentáře:
Okomentovat