Zabíjení žížal

V noci pršelo a ráno se na silnici povalovaly žížaly (většinou přejeté). Dnešní cesta do školky byla proto hodně zajímavá. Tedík jezdí na kole jako první, já za ním. Tentokrát ale nezvykle často vybočoval z trasy směrem doleva. Neustále jsem ho upozorňovala, že musí jet vpravo, kdyby za námi jelo auto. Teprve po chvíli mi vysvětlil, proč tak činí – vyhýbal se těm žížalám (což mi vůbec nedošlo). Následoval jeho monolog na téma „zabíjení zvířat“. A že on teda žádná zabíjet nebude a hotovo. Mé argumenty, že jsou ty žížaly už stejně mrtvé, a že lepší přejet žížalu, než se nechat sám přejet autem, se nějak neujaly.

Jana