Vánoce na Moravě

Od neděle do úterý jsme byli v Přerově u dědy, v pondělí jsme navíc zajeli k prababičce do Havířova.

Štědrý den

Rybí zabíjačka

První štědrovečerní kapr už to má za sebou. Ten babiččin. Náš přijde na řadu zítra.

.

J.

Děda, Mikeš a Máťa - 22.12.2010

Nedočkaví

Tedík škemral tak dlouho, až jsem svolila vyndat ze sklepa a ozdobit vánoční stromeček už dneska. Prý si ho chce užít. Stromek za Máťovy asistence sám sestavil, pomáhal s upevněním světýlek a prvních ozdob, pak ho to ale přestalo bavit. Zbytek výzdoby zbyl na mě a Matěje, s vypětím posledních sil jsme to zvládli.

J.

Vánoční posezení

Včera měli prvňáci a jejich rodiče vánoční posezení. Po úvodním pásmu koled a básniček, které probíhalo jen za svitu svíček, jsme si mohli s dětmi vyrobit z papíru kapra nebo vánoční hvězdu. Tedík se rozhodl pro hvězdu, a tak jsme skládali papír, vystřihovali a lepili. Máťa se vydržel celou dobu kochat atmosférou, a i když nevyráběl, byl hodný.

J.


Na chodbě před třídou - 16.12.2010

Pečeme, mažeme

…a nic jiného nestíháme…
.

Mikuláš

Letos jsme se mikulášské zábavy v ZŠ nezúčastnili, protože Tadeášek prostě nechtěl. V neděli ale kolem našeho domu partička Mikuláše, anděla a čertů prošla, tak je viděl aspoň z okna. Máťa ne, ten se schoval pod stůl. Pytlíčky se sladkostmi našli kluci na balkoně, ale jít jsem pro ně musela já.

Jana

První sníh

Den dětské knihy

Ve středu pořádala místní knihovna Den dětské knihy. Součástí programu bylo čtení pohádky, kreslení pohádkové postavičky a hlavně malování na trička. Byla tam také možnost nějakou tu knihu zakoupit, čehož využil Tedík a za peníze k svátku si jednu pořídil. Fotky zatím nemám, ale lze se na ně podívat tady.
Jana

Jesus

V pátek jsme byli v v Karlíně na Ježíšovi. Skupina A, tedy Petr, dorazila do divadla rovnou z práce, skupina B, tedy já, ségra, Jana a Lucka, dorazila do divadla z domova. Lístky jsme měli na balkon, z čehož jsem teda moc nadšená nebyla (vzhledem ke své závrati), ale nakonec se to dalo, i když lehko mi teda nebylo. Samotné představení se mi moc líbilo, i když se člověk srovnání s původní verzí nevyhne. Mně tam teda moc chyběl Bárta coby Jidáš. Ale jinak jsem byla spokojená.

J.

Podoba

V poslední době slýchávám dva naprosto protichůdné názory, jestli jsou si kluci podobní. Jedni říkají, že si nejsou podobní vůbec a ti druzí, že je jeden jako druhý. Jako je pravda, že já je vidím každý den, ale přesto mi přijdou tak odlišní, že mezi nimi žádnou podobu vážně nevidím. Tvar hlavy, barva vlasů, tvar očí, to všechno mají tak rozdílné… O tělesné konstrukci, zájmech, citových projevech, povaze atd. se ani nezmiňuju…

J.

.

Na procházce

Z dnešní procházky k Labi…

2. konzultační hodina v ZŠ

Utekl další měsíc, takže jsem byla ve škole na další konzultační hodině. Paní učitelka je s Tedíkem stále spokojena, v počítání a čtení je spíše napřed, psaní je v normě. Bohužel se ale bude známkovat, měli jsme se rozhodnout, jestli chceme raději známkování nebo slovní hodnocení. Já byla rozhodně pro slovní hodnocení, většina rodičů ale chtěla opak. No, co se dá dělat.

J.

Tedíkovo R

Tedík začal používat naprosto ukázkové R, a to všude, kde má být. Vyslovuje ho krásně ve všech částech slov, takže mohu napsat HURÁ, zvítězil nad logopedií. Dalších logopedických konzultací již netřeba.

J.

Lampionový průvod

Petr vzal dneska kluky na lampionový průvod alias strašidelný les, který pořádala místní MŠ. Vybaveni jen lampiony museli projít potmě jednotlivými stanovišti a na konci dostali sladkou odměnu za statečnost.

J.

.

Budu slavná!

Dostavěla jsem Tedíkovi domeček z Lega a dalo mi opravdu dost práce, aby byl podle jeho představ. Když jsem práci dokončila, Tedík měl radost a pochválil mě: „Teda mami, ty jsi fakt dobrá! Až budu velkej, tak o tobě napíšu knihu.“

J.

O ztracené ponožce

Tedík dnes dorazil ze školy s tím, že ztratil na bruslení teplou ponožku. Tu hledala jak paní učitelka, tak paní trenérka. Obě neúspěšně. A protože já Tedíka znám, bylo mi to hned jasné. Brouček měl na jedné noze klasickou ponožku a na té druhé klasickou ponožku, první teplou ponožku i druhou teplou ponožku. Prý mu nepřišlo divné, proč má v jedné brusli nohu namačkanou a v druhé až moc volnou. Dokonce si zvládl s třemi ponožkami na jedné noze obout i bačkoru a absolvovat takhle oběd po návratu z bruslení…

J.

V nemocnici

Koncem října jsem strávila týden v neratovické nemocnici. Bylo to neplánované a nečekané. Jela jsem takhle večer na pohotovost a už mě nepustili. Nemám (asi jako všichni) nemocnice ráda, nechtělo se mi tam být a stýskalo se mi. Ale nedalo se nic dělat. Každý den jsem měla aspoň jednu návštěvu, Petr jezdil až večer po práci. O kluky se ve všední dny starala babička s dědou a o víkendu Petr. Zvládli to všichni perfektně. Tedík mou nepřítomnost prožíval asi hůř, aspoň mi pořád opakoval, jak mu bylo beze mě smutno. Máťa se se mnou při návštěvách nechtěl ani obejmout, ale po návratu domů se vždycky přišel nenápadně přitulit. Neumí ty city asi dávat tak najevo.

A já doufám, že už bude všechno v pořádku.

J.

Poprvé sám ze školy

Tedík si vydupal, že přijde dneska ze školy sám domů. A přišel, cestu zvládl, měl na sobě všechno své oblečení, nezapomněl ani tašku a skříňku v šatně také zamkl. Chtěla jsem mu to dovolit až od druhého pololetí, ale nechci mu bránit, když si na to sám troufá. Nebudu mu to teda dovolovat denně, ale občas určitě.

J.

V Krkonoších

Petr se vydal o víkendu na hory. Prý to tam bylo super, zúčastnil se pár výšlapů a přijel docela vyčerpaný. Manželky a přítelkyně tam prý nesmí…

J.

Kroužky a spol.

Od října začaly ve škole kroužky. Tedík se nakonec přihlásil jen na hudební (=pěvecký), na který bude chodit každou středu. Kromě toho bude až do Vánoc jezdit každý čtvrtek se třídou bruslit (místo TV). Myslím, že to bohatě stačí, potřebuje se po škole hlavně vyběhat a vyhrát si. Bohužel ho ale nevzali pro nedostatek míst do družiny. Může tam právě jen ve středu před hudebkou, protože by mezi obědem a začátkem kroužku nestíhal jít domů a zpátky.

Vloni hrál Tedík na flétnu, ale rozhodl se ve výuce nepokračovat, protože když hraje, nemůže si u toho zpívat a tato skutečnost mu vadí.

J.

Konzultační hodina v ZŠ

Tedíkova paní učitelka bude dělat vždy první pondělí v měsíci individuální konzultační hodinu pro každého žáka, abychom věděli, jak na tom ti naši prvňáci jsou. Včera jsem byla na té první (i s Tedíkem). Bylo příjemné poslouchat, jak je Tedík chválen, a to za vše. Jsem moc ráda, že mu učení jde a doufám, že tento stav dlouho vydrží.

J.

Nový čtenář

Tedík se dneska aktivně zaregistroval v místní knihovně a hned si půjčil 2 knížky. On se tak strašně těší, až bude umět sám číst!

J.

Posvícení

Včera bylo u nás posvícení, spojené s oslavami 720. výročí založení obce. Z domova na náves jsme vyrazili už v 9:15, protože Petr celou akci moderoval a proto musel být na místě ještě před začátkem. Kluci si to náležitě užili, vyzkoušeli kolotočové atrakce (kde zanechali nemalý peníz), shlédli jedno divadelní a jedno šermířské představení, v rámci tvořivé dílny si vyrobili z květináčů šneky, byli se podívat v nové MŠ, Tedík si nechal pomalovat obličej a také ho zaujala ukázka irských tanců na pódiu a mažoretky u pódia. Akce skončila v pět odpoledne, kdy jsme se odebrali domů. Akorát Tedík se šel ještě plavit s babičkou a dědou po Labi.

.

J.

.

Tedíkovy logopedické krůčky

S novým školním rokem pokračuje Tedík v konzultacích s paní logopedkou. Dnes měl první sezení. Na přelomu srpna a září udělal další nemalý pokrok – naučil se Ř (sám, bez nácviku). R začal používat i mezi dvěma samohláskami a někdy i na začátku slova, i když občas nezní tak, jak mám (příliš drnčí). Takže tímto má nácvik všech hlásek ukončen a zbývá jen doladit to občas špatně vyslovené R. Rozhodně ale nemusí na konzultaci chodit každý týden.

Jana

Na chatě

Tedík, Máťa, Nikol a Kája odjeli v pátek s babičkou a dědou na chatu (na převoz byla potřeba dvě auta). Nikča se musela vrátit kvůli střevní viróze už v neděli ráno, ostatní dojeli v pondělí odpoledne. Původně tedy měli zůstat do úterý (díky pondělnímu ředitelskému volnu ve škole a st. svátku), ale vytrvalý déšť je vyhnal o den dříve. Kluci přijeli naprosto nadšeni. A mně už není smutno, nějak to tu bez nich není ono.

Jana

Tedík je nemocný

Tedík má kašel, rýmu a teplotu. Byla jsem s ním včera ráno u doktora, je to klasická viróza. Do pátku nebude chodit do školy. Nafasoval kapky na kašel a od paní učitelky také úkoly. Budeme se spolu učit porovnávat čísla a psát znaménka větší a menší, psát číslici 2, poznávat písmeno L (i psací), psát malé psací L, a ještě máme pár nových slovíček z angličtiny. Nudit se fakt asi nebudeme…

J.

Prababička

Prababička Odona slavila v sobotu narozeniny. Do Šenova se za ní vydal jen Petr a kluci, protože mě skolila viróza. Večer po oslavě jeli do Přerova k dědovi, kde přespali a strávili část neděle. Zbytek dne zabrala cesta zpátky domů. Jsem moc ráda, že to kluci beze mě zvládli a já se mohla pořádně vyležet.

J.

Tedíkovy ztráty

Tedík je ve škole zatím moc spokojený, těší se a úkoly dělá s chutí. Ovšem začíná ztrácet věci. Minulý týden to byl klíček od skříňky v šatně. Nechal ho v zámku prý proto, že mu nikdo neřekl, že se to dělat nemá a šel na oběd! Musela jsem najít pana školníka, aby mu skříňku odemkl, a Tedík si mohl vzít své věci (oblečení a tašku). Klíč se naštěstí našel v družině a já nemusela platit nový.

Tento pátek to byla mikina. Když jsem si pro T. přišla, ve skříňce ji neměl, zato tam byla nějaká cizí. Díky paní učitelce se přišlo na to, že během TV došlo k výměně mikin mezi spolužáky, oba si do skříňky zamkly tu spolužákovu. Ani jednomu to nepřišlo divné. Než se to celé vyřešilo, Tedík odkráčel SÁM ze školy domů, aniž by mi o tom řekl. Patřičně hrdý na to, že to zvládne se chlubil i kolemjdoucím (prý se tvářil děsně důležitě), takže jsem se o jeho činu hned dozvěděla a následovala ho (s Máťou). Cestu domů opravdu zvládl, jen byl upozorněn, že by se mohl příště aspoň zmínit… Je ale pravda, že jsem ho od pondělka cestě do a ze školy učila. Chodila jsem za ním a pozorovala, jestli jde správně.

J.

Petr na U2

Včera se v německém Mnichově konal koncert irských U2, kde Petr nemohl chybět. Ráno tam vyrazil autem ještě se dvěma kámoškama, vrátil se dneska nad ránem, bohatší o zážitky a dvě trička. Já se tu snažím vyléčit dost nepříjemnou virózu. Oba kluci jsou také nastydlí.

J.

Cyklovýlet

Nedělní odpoledne jsme trávili malým (jak to Petr nazval) cyklovýletem. Plánovavá trasa byla O.-Mělník-Hořín-Zelčín-Zálezlice-O. po cyklostezce. Vážně nevím, kolik to bylo kilometrů, ale málo teda rozhodně ne. Tedík jel na kole poprvé takhle dlouhou trasu, já jela na svém novém kole zcela poprvé. Hned na prvním úseku směrem na Štěpán jsem z něj (s Máťou na přední cyklosedačce) spadla. Naštěstí jsme jeli po chodníku a ne po silnici a spadli do kopřiv. Příčinou bylo zaklínění dětské ochranné mřížky na nohy do předního kola. Jela jsem v tu chvíli dost pomalu, protože jsem si té uvolněné mřížky všimla a v podstatě už zastavovala. Petr sebral ze země nejdřív Máťu, pak kolo, a na závěr i mě. Mřížku musel vylomit, jinak ven nešla, Máťu si posadil na svou cyklosedačku dozadu a mohli jsme pokračovat dál podél Labe až na Mělník. První velkou přestávku jsme si udělali v Hoříně, kde jsme pozorovali lodě projíždějící zdejším zdymadlem. Následovala dost strastiplná cesta do Zelčína. Chvíli jsme jeli blátem a chvíli po kamení, což Tedíkovi vůbec nešlo. Budují tam nějakou protipovodňovou hráz a cyklostezka se v těch místech opravdu nedá nazvat cyklostezkou. Někde tam jsme ztratili Máťovu mikinu (asi vlivem otřesů spadla z Petrova nosiče). V Zelčíně jsme si dali zmrzlinu, prohlédli si koně a ostatní zvířata. U Zálezlic Petr statečně odnosil všechna kola přes horkovodní můstek nad Vltavou, já převedla kluky a mohli jsme vyrazit domů (zadem přes Úpor). Vyjížděli jsme v půl druhé, vrátili se po sedmé. Všichni unaveni.

J.

Moje oslava

Nejsem si sice úplně jista, zda je můj věk ještě hoden oslavy, nicméně, jedna taková proběhla právě včera v kruhu rodinném. Díky počasí jsme mohli sedět venku, o kulturní vložku se postaraly děti. Končili jsme zhruba kolem sedmé, neboť nás vyhnali naprosto šílení komáři, na něž ani repelent neplatil. Byla jsem obdarována několika květinami (řezanými i v květináči), sladkostmi, žehličkou na vlasy a hlavně – novým kolem. DĚKUJI všem zúčastněným.

J.

Můj dárek - nové kolo (ten vozový park za mnou patří celý nám, kromě Petra máme všichni po dvou kouscích).

Nová třída MŠ

Dneska v 10:00 se konalo slavnostní otevření nových prostor MŠ. Bude to odloučené pracoviště a bude tam jedna třída dětí od 4 do 5 let. Do té stávající se už všichni nevejdou. Byla jsem se tam s Máťou podívat a moc se mi tam líbilo. Nádherné prostory, líbil by se mi tam i byt. Až půjde Máťa za rok do školky, měl by chodit právě sem, pokud to tedy nezmění. Máme to sice z domova o trochu dál, ale zase ne o moc.

J.

Matěj a schody

Pozor, pozor! Máťa se za poslední týden několikrát odvážil sestoupit ze schodů z prvního patra do přízemí. Jako trvalo mu trochu déle, než se k tomu odhodlal, ale konečně to zvládá a dělá to denně! Už ho nemusím držet za ruku, když chce na návštěvu k babičce. To je úleva! Další krok k překonání jeho šílených závratí, které po mě jaksi zdědil.

J.

První školní úraz

Dnes mi volala paní učitelka ze školy, ať si přijedu pro Tedíka, že si rozsekl bradu a necítí se dobře. Bohužel jsem byla tou dobou v Neratovicích, tak jsem pro něj poslala babičku. Zranění není tak strašné, Tedík prostě o přestávku šel, nekoukal na cestu, zakopl o nezasunutou židli a spadl na její opěradlo. Má trochu sedřený krk a tržnou ranku na bradě (strhl si kůži). Je řádně opečováván a zítra může klidně zase do školy.

J.

CIAF 2010 v Hradci Králové

V sobotu jsme byli v Hradci Králové na letecké show. Dorazili jsme po desáté dopolední, našli dědu z Přerova, který se také přijel podívat, a společně pak strávili celou přehlídku. Ze začátku to ale vypadalo, že budeme muset předčasně odejít, Tedík se tak vylekal stíhaček, že byl skoro k neutišení. Máťa se pochopitelně také přidal, takže brečeli oba. Postupem času si kluci na hluk zvykli, pozorovali vrtulníky a nadšeni byli hlavně z parašutistů. Byli obdarováni hračkami (stíhačky a vrtulníky) a vydrželi až do konce, tj. do pěti hodin odpoledne. Po sedmé jsme už byli zase doma.

J.

První školní den

Dnes měl Tedík svůj velký den. Už je z něj školák. Do školy jsem s ním poprvé šla já, Petr i babička. Slavnostní uvítání prvňáčků probíhalo přímo ve třídě. Pak byli ještě představeni všem žákům ZŠ v aule školy. Prvňáčků je letos celkem 17, 12 přišlo z místní MŠ, 5 spolužáků je nových. První den nafasovali knihy a pracovní sešity a po dvou vyučovacích hodinách byli propuštěni domů.

J.

Instrukce

Dnes navečer jsme si sedli s Tedíkem do obýváku, aby mohly proběhnout poslední instrukce ke školním pomůckám, které má Tedík v tašce, v kufříku na výtvarnou výchovu a pytlíku na tělocvik. Znovu jsme je vyndali a ukázali si, co kam patří. Vše je označeno buď jménem, nebo monogramem, tak doufám, že se věci nebudou ztrácet.

Jana

Tedík slaví s kamarády

Tedík včera oslavoval své narozeniny s kamarády. Dřív to nešlo, protože o víkendech byl buď on nebo oni pryč. Nakonec jsem se rozhodla uspořádat ji poslední prázdninové pondělí odpoledne. Tedík si vyrobil pozvánky pro Viktorka, Lucku, Bětušku, Káju a Nikču. Přišli všichni + ještě Víťa od Bětušky. Dohromady u nás bylo osm dětí (počítám i Tedíka a Máťu). Tancovaly, malovaly, tiskaly ruce na zeď, hrály hry, no prostě se bavily. Poslední děti odešly v sedm domů.

Jana

Viktorek

Tedíkův nejlepší kamarád Viktor u nás včera poprvé přespal, Máťu jsme si vzali do ložnice, aby měli kluci soukromí. Ráno po probuzení řešili velikost jednotlivých planet, výskyt tučňáků a tuleňů na jižním pólu, starty raketoplánů a jiné důležité záležitosti – to vše nad dětskou encyklopedií.

J.

Mumlavské vodopády

Jak už jsem psala, závěrečný víkend na chatě byl s námi Petr, takže jsme se v sobotu dopoledne vypravili na výlet do Harrachova. Poobědvali jsme v příjemné restauraci místního pivovaru Novosad, ze které bylo vidět i do sklárny, a tak mohl Tedík zaujatě pozorovat vyfukování skleněných váz. Cílem naší cesty byly ale Mumlavké vodopády. Na záchytném parkovišti jsme nechali auto a pokračovali asi 1 km lesem až k nim. Na jednom z plochých kamenů jsme si udělali pauzu, smočili nohy a kochali se nádhernou přírodou.

J.

.

Chata Fojtka

Stejně jako každý rok jsme se i letos vypravili na chatu do Fojtky. Kvůli povodním a mé nemoci nás tam tentokrát dovezl Petr až v neděli 15.8. (původně jsme měli jet už ve čtvrtek) a znovu za námi přijel až v pátek večer, aby pak zůstal do neděle 22.8. Týdenní pobyt jsme tedy trávili ve složení já+kluci a Věra+Nikča. Letos nám počasí moc nepřálo, často pršelo, ale dalo se to zvládnout. Jednou jsme si udělali delší procházku do Mníšku na zákusky a dvakrát jsme byli v Liberci, z toho jednou v Zoo. Sbírali jsme houby a relaxovali u chaty.

Jana

Šestileťák

Je to už šest let, co se Tedík 12.8.2004 v 19:20 narodil. Oslava proběhla už v neděli, takže dneska jsme si jeho narození „jen“ připomněli vyprávěním, jak to tenkrát bylo. Babička musela na Teďulovo přání upéct další dort, když ten ode mě dávno snědl. Oslavenec se rozhodl, že se sám zváží i změří, abych to mohla zapsat. Tady jsou výsledky: výška 118 cm, váha 20 kg.

J.

Tedíkovo poprvé…

Tedík včera poprvé přespal u svého kamaráda Viktorka. A kdyby bylo na něm, spal by tam klidně i dnes. V tomhle směru u něj došlo k velikému pokroku, vloni by se něčeho takového neodvážil. První vlaštovkou bylo červnové spaní přes noc v MŠ.

J.

Výlet na kolech

Aby si Tedík mohl pořádně vyzkoušet nové kolo, vyjeli jsme včera odpoledne na menší cyklistický výlet, který nakonec zabral dvě hodiny. Udělali jsme jen jednu menší přestávku u slunečnicového pole.

J.

Tedík slaví

Tedík dnes slavil své šesté narozeniny. Kromě dortu dostal tašku do školy, vybavený penál, pomůcky do školy a jako hlavní dárek – nové kolo s přehazovačkou, které si přál.

J.

.

8.8.2010