V pondělí jsem byla s Máťou na chirurgii na vyndání svorky. Je to tam zařízeno tak, že sestra prostě nevychází. Máťa už byl značně nervní a nezabavitelný, okolo byli samí dospělí lidé s ničím akutním. Po skoro dvou hodinách čekání mi došla trpělivost a drze jsem předběhla ty, co přišli před námi. Já na klíně plačící čerstvě tříleté dítě. To je mi snad omluvou. Vyndání svorky trvalo i s přípravou rozešívačky jednu minutu, další dvě zabralo psaní zprávy pro pediatra. Jizvu máme promašťovat, dítě před dalším úrazem hlídat.
J.
J.
Žádné komentáře:
Okomentovat